Houbaření
Krásnou neděli,Dnes ráno jsem vstala chvíli po sedmé, šla si nachystat snídani a volá na mě do okna taťka: „Nikol, jdeme na houby. Jdeš s námi?“ Dlouho jsem neváhala: „Dejte mi tak deset minut, za chvíli jsem tam,“ odpovídám. Hodím na sebe legíny, triko, popadám mikinu a hledám gumáky. Jsem připravena, vyrážíme.
Vzali jsme jen menší košík a tašku v případě, že bychom jich našli více. Když jdeme cestičkou k lesu vidím prvního kozáka. Vejdeme a nevíme, kde sbírat dříve. Po naplnění košíku se vracíme jej vysypat do auta a pokračujeme. Po cestě zpět si natrháme pár třešní, jdeme s rukama v purpurové barvě. Nedá mi to a ještě vejdu do lesa místem, kde jsem nikdy nešla. Mám radost. Vidím tři nádherné praváky a o kousek dál další dva, které jsem nebrala, protože už byli chrobalivé. Krásně se nám procházka ukončila!
Nečekali jsme, že toho najdeme tolik...
Prohlašuji: „Rostou!“
Přeji krásný zbytek dne.
Nikol.
Komentáře
Okomentovat